Reklama
 
Blog | Jiří Witzany

Promořit či nepromořit?

Podle prof. Duška (viz https://denikn.cz/325306/mame-sanci-pandemii-uridit-spolecnost-se-ale-musi-promorit-rika-expert) je řešením současné situace inteligentní karanténa, která umožní relativně normální život a kontrolované promořování společnosti, tedy získávání kolektivní imunity proti wuhanskému koronaviru. Aniž bych hodnotil technické a právní aspekty inteligentní karantény, souhlasím s tím, že pokud se rychle nepodaří najít účinný lék či vakcínu a pokud nechceme zůstat izolovanou zemí uprostřed Evropy, je postupné získávání kolektivní imunity jedinou možností. Tato strategie však má jeden háček: při respektování kapacity zdravotního systému by v případě ČR toto kontrolované promořování cca 50% populace totiž trvalo více než 10 let, což je jistě děsivá představa. Na tuto kvantitativní logiku totiž během několika týdnů narazila i Velká Británie, která se chtěla odvážně vydat cestou spíše nekontrolovaného než kontrolovaného promořování, brzy ale zjistila, že rychle narůstající statistika úmrtí je pro britskou veřejnost neúnosná.

Odhad 10 let je dán jednoduchým výpočtem. Jestliže náš zdravotnický systém zvládne cca 15 000 aktivně nemocných, z čehož asi 10% vyžaduje hospitalizaci, potom se (vzhledem k průměrně 2-3 týdenní době ve stavu aktivně nemocných) denně nesmí nakazit více než cca 1000 osob. Má-li se „promořit“ 5 milionů obyvatel, je na to tedy potřeba cca 5 000 dní, to znamená více než 13 let. Pokud je tato strategie spojená s ochranou, tedy v podstatě izolací ohrožených skupin, lidí starších 65 let a osob se zdravotními problémy, pak je zde zjevně vážný problém.

Vývoj epidemie tedy musí být kontrolován přiměřeným souborem všech možných opatření tak, aby byl zdravotním systémem zvládnutelný. Ty ale zároveň nesmí být ekonomickou, společenskou a kulturní sebevraždou. Vědecká komunita se z výše uvedených důvodů musí soustředit na nalezení účinného léku proti této neblahé čínské virové nemoci spíše než na kolektivní promořování.

Reklama